Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someonePrint this page

V neděli jsem psal do svého fejsbuku, že se jdu podívat na tu kulminaci. Říkal jsem si, že to bude skoro jako každý rok – „prázdninová velká voda“. Vzal jsem foťák a vyrazil k rozvodněné Ploučnici do centra města. V sobotu odpoledne bývá většinou v ulicích České Lípy pusto a prázdno, ne však tentokrát. Nabřeží a mosty byly v obležení diváků. Přesto však zdálky nic nebudilo dojem vyjímečné situace či dokonce stupně ohrožení ve kterém se Ploučnice se svými 235 centimetry nad stav nacházela.

Když jsem došel na nabřeží, měl jsem divný pocit, když jsem vytahoval foťák. Potom co jsem přemohl dojem další zbytečné fotky a nošení dříví do lesa, jsem cvaknul první fotky. Jistě, most u Máří Magdalény, fotku, kterou má snad každý českolipan ve svém foťáku či telefonu. Hnědý dravý proud se hnal pod mostovkou s neuvěřitelnou energií a téměř zcela vyplnil jindy obvyklý prostor dvou metrů, který jindy zbývá k hladině. Mezi hladinou a spodní hranou mostu zbývá dvacet centimetrů. Napadalo mne, co by se asi tak stalo, pokud by začali najednou připlouvat klády a vyvrácené stromy….

Fotím ještě pár snímků na stadionů, který vypada jako obrovské hřiště na vodní polo. Gymnastická žíněnka na klidné ladině vypadá jako ponton pro vysílené plavce. Vysílení jsou tu ale jedině hasiči. Představitelé místního fotbalového klubu se zamyšlenými výrazy pozorují hladinu hracího pole…

Ráno se probouzím usedám k poéčítači a láduju i-noviny. Odpoledne telefon. Kamaráda Jírka. Ahoj. Ahoj, zítra jedu na frýdlantsko, vezmu nějaky savo, vody a chleba a vyrážim. Nechceš se přidat? Moc se mi zprvu nechce, ale nakonec souhlasim. Mám obavy, zda tam budeme něco platní. Jirka „postuje“ na fejsbuku výzvu ke sbírce: Přineste sava, vody, kyble, hadry, rukavice apod. Sdílim to taky a repostuju to na fanpage klubu Progres, jíž jsem správcem. Jsou tři hodiny. V šest chceme vyrazit měrem na frýdlantsko. Do komentářů jsme přidali sběrná místa a telefonické spojení na nás. Několikrát to Jirka prohnal přes fanpage ČT 24. Mám pochyby, už to tam visí hodinu a žádná odezva.

Zvoní telefon. Ahoj, tady Lucie. Ahoj. Chtěla bych domýst nějaký sava a hygienu, kam to mam přinést. Během pár minut jse vše domluveno. Pokládám telefon. Opět zvoní. Kamarádka Veronika. Ahoj, Veroniko. Jo, je to tak, jedem tam, za dvě hoďky. Dobrá, stav se. Super, říkám si, aspoň dva lidi.

Jirka mne vyzvydl o něco dřív, nevadilo to. Holky už se u mne stavily a donesly slibovanou pomoc. Naše další zastavka byla u kĺubu. Přijeli jsme pět minut před a avizovaným začátkem sběrné půlhodinky. Byly dvě hodiny od začátku naší hurá akce.

Jsem nervozní a zapaluju si jednu cigaretu od druhý. Projde kolem Jana. Jen zakřičí: Jdu do drogerky, za chvíli jsem zpátky. Dobrý, takže další… Právě, když nakládáme Janin nákup, přijíždí Petr a zásobí nás dalšími savy a vodami. Chvíli pokecáme a po avizované půl hodině vyrážíme směr Nový Bor. Nabíráme zbytek pomoci a osazenstva našeho vozidla, Kubu a Štěpána. Začíná nám být v autě trochu těsno. Nevadí, jen houšť. Jedeme do Oken pro poslední várku pomoci a peníze. Cestou z oken se stavujeme na poslední nákup. Kubu nakonec vysazujeme zpět v Boru, už se do toho auta prostě nevejdeme. Je půl sedmý vyrážíme směr Frydlant.

Cesta nám ubíhá dobře, auto i když je plně naloženo poslušně polyká kilometry směr sever. Po cestě nám volá Kuba a hlásí průjezdnost silnic a mostů. Shodujeme se na našem cíli – ves Višňová. Kličkujeme skrz uzavírky. Nakonec projíždíme přímo přes Frýdlant. V autě je ticho. Za Frýdlantem se shodneme na tom, že takto nějak si představujem bojovou zónu. Přemýšlíme, zda se vůbec do Višňový dostanem. Ale to už sjíždíme poslední kopeček a otevírá se před námi pohled na údolí obce.

Holá pláň plná písku a naplavenin, stojí jen nejstatnější stromy. Snažíme se představit si, jak to tady muselo vypadat před pár hodinami. Já to vzdávám. Tu mohutnou masu vody si prostě neumim představit. Hasiči, zeptej se jich, kudy ke sběrnýmu místu…houkne na mne Jirka. Za tou červenou dodávkou, ukazuje nám hasič a posílá nás dál…. Dodávka vypadá taky naloženě, všímam si , že má ….. značku. Po pár kilometrech, míjejíc těžkou vojenskou techniku a hasičské vozy různého stáří, značek a insignií, se dostáváme k cíli naší cesty.

Pozdravíme se místními a začínáme vykládat. Přijíždíme do velké radosti,právě byla obnoveny dodávka elektrické energie.

Vynášíme obsah auta. Jirka si bere telefonní kontakty a vyptává se, co je nejvíce potřeba.

Je tma a vracíme se domů s citelně odlehčeným autem. Během cesty moc nemluvíme. Během týdne jede toto auto do Viňové ještě několikrát. Jednou veze lopaty, kolečka, jindy statika, ale vždy naději a povzbuzení do žil místních.

Děkuju ti Jirko, za obyvatele obce Višnová a že jsem toho mohl být nachvílí součástí. Děkuji všem, kteří se sbírky zúčastnili a všem kteří přispívají i nadále.

0
Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someonePrint this page